Manete...
Manete...
Manete můj, vzal jsi mi tvář
Vychládám dlouho za honorář
Z masa, jen z krůt, pouto či dluh?
A blízkost plašší co hejen sluk
Kolik mám těl, duší a rtů?
Upsaná barvou desítkám stů
Rámům jen z lýk, jak trpaslík
Než jsi mne zdvihnul do pláten svých
Manete můj
Manete můj
Olej mne vtáh do štětců rýh
Pavoukům času v obrazech tvých
Jsem jednou z much, pouto či dluh
Šeredná věčnost a žádný Bůh
Manete spíš, někde jsi v prach
Já cizím očím tam na stěnách
nabízím zář za honorář
Dar ze tvých prstů skrz vlastní tvář
Manete můj
Manete můj
Snad, že se zdá – my oba pár
To ty jsi věčný, já jenom cár
A pouto víc je i tvůj dluh
Manete, schází mi vzduch
Manete můj
Manete můj
Manete